Říkal jsem si, že mi Liga mistrů asi není souzená. Lídr Slavie o zápasu s Tottenhamem i reprezentaci

Londýn (od našeho zpravodaje) – Sešívané dnes čeká další velké utkání v nablýskané soutěži, představí se v Londýně na půdě Tottenhamu Hotspur. Dvaatřicetiletý Holeš vypráví o blížícím se duelu, Lize mistrů, konkurenci a atmosféře ve Slavii i reprezentaci, kde také patří k důležitým postavám.

Před šesti lety jste na utkání Ligy mistrů koukal jen z lavičky nebo tribuny, bezprostředně po zisku titulu jste se na ni letos na jaře moc těšil. Neříkal jste si, co jste komu udělal, když jste v prvním zápase proti Bodö/Glimt musel po necelých dvaceti minutách střídat kvůli zranění?

Říkal jsem si, že mi Liga mistrů asi není souzená, když jsem se hned zranil a přišel jsem kvůli tomu o tři zápasy. Ale beru situaci, jak je.

Navíc to byly tři velké zápasy, nehrál jste na Interu Milán, Atalantě Bergamo a doma s Arsenalem. Trpěl jste, když jste je sledoval?

Samozřejmě jsem byl zklamaný, že jsem si tyhle krásné zápasy proti takovým soupeřům nezahrál. Navíc jsme měli trochu hlušší období, kdy se nám nedařilo tak, jak jsme si představovali. O to víc mě mrzelo, že jsem klukům nemohl na hřišti pomoct. Ale zranění k fotbalu patří. Myslím, že dřív by mě ta situace mrzela víc než teď. Jsem už jinak nastavený.

Přesto, kdy vám bylo nejhůř, když jste na spoluhráče jen koukal v televizi nebo na tribuně?

Přiznám se, že mě spíš mrzela absence v lize. Konkrétně můžu zmínit remízu se Zlínem, kdy pak nebyla nálada v kabině dobrá. Nebo remízu na Spartě, kdy někteří kluci jako Tomáš Vlček dohrávali utkání na hraně vyčerpání. V tu chvíli mě to opravdu štvalo. Liga mistrů je spíš za odměnu. Srovnal jsem se s tím, že jsem nemohl hrát.

V posledním zápase proti Bilbau jste naskočil v průběhu druhého poločasu. Chodíte teď za trenéry, že už musíte hrát celý zápas?

(úsměv) To ne, ale doufám, že jsem si místo v sestavě vybojoval posledními zápasy, které jsem odehrál. Věřím, že si zasloužím nastoupit.

Jak vůbec Ligu mistrů berete?

Jak jsem už řekl, jako soutěž za odměnu. Na prvním místě mám ligu. Chci další titul, chci, abychom byli u nás nejlepší. Je třeba si přiznat, že v Lize mistrů je kvalita soupeřů fakt obrovská. Skoro v každém zápase je to o tom, jestli dokážeme překvapit. Máme opačnou roli než v lize.

Teď vás čeká zápas na Tottenhamu. Jaký bude?

Bude to pro nás obrovský svátek. Mám hrozně rád Premier League, často na ni koukám. Zahrát si proti top anglickému týmu na jeho krásném stadionu je nádherné.

Co říkáte síle Spurs?

Je obrovská, byť se v minulé sezoně v Premier League trápili. Ale nakonec vyhráli Evropskou ligu, čímž se dostali do Ligy mistrů. Pod novým trenérem (Thomasem Frankem) se zvedli, mají opravdu výborný tým, kde je plno skvělých hráčů. Je to pro nás obrovská výzva.

Jste v kontaktu s brankářem Antonínem Kinským, který ze Slavie před necelým rokem do Tottenhamu odešel?

Vyměnili jsme si pár zpráv po jeho přestupu, ale od té doby už v kontaktu nejsme.

Co říkáte jeho situaci, kdy je dvojkou a moc nechytá?

Povedl se mu nádherný přestup do velkoklubu. Pro každého českého hráče by tohle bylo skvělou vizitkou. Začátek měl, myslím, výborný. Odchytal dobré zápasy. Když se vrátil Vicario, Tonda už moc nechytal, udělal i nějakou chybu. Ale není to pro něj jednoduché, když nechytá, pak jednou za čas dostane šanci a čelí takové kvalitě, jaká v Anglii je. Momentálně má těžkou cestu, ale záleží na něm, jak bude pokračovat dál.

Bylo by pikantní, kdyby proti vám nastoupil?

Určitě ano. Zná nás, my zase jeho. Předpokládám, že se o nás i s jejich trenérem bavil. Byl by to hezký duel, kdyby se proti nám postavil.

Říkal jste, že bedlivě sledujete Premier League. Komu v ní přejete?

Odmala jsem fanouškem Manchesteru United. Začal jsem mu fandit v době, kdy měl úspěchy a hráli za něj skvělí hráči. Teď už United několik let prožívají špatné období, nekouká se na ně lehce, ale pořád jim přeji. Taky hodně sleduji West Ham, kde jsou Tomáš Souček a Malick Diouf.

Co říkáte na to, jak se ve West Hamu prosadil Tomáš Souček a že se stal nejlepším českým střelcem v Premier League?

Je neuvěřitelné, jak se vykopal a kolik let hraje stabilně v téhle lize. Za West Ham má už přes dvě stě startů. A je úžasné, kolik dal gólů. V poslední době se na něj snášela nějaká kritika, ale podle mě si lidi moc neuvědomují, co dokázal. Hrát Premier League musí být strašně těžké a on je v ní šest let. Dlouho nemusíme mít hráče, kterému se tohle povede.

Když jsme se bavili o vaší absenci, zdravotně jste už nyní v pořádku?

Jo, cítím se v pohodě. Myslím, že mi pauza pomohla. Byl jsem hodně v posilovně, věnoval jsem se svému zdraví. Na hřišti se cítím dobře, prospělo mi to. Jen je škoda, že to bylo vykoupené takovými zápasy.

Ovšem neprotáhla se vaše pauza víc, než bylo původně plánováno? Původně se odhadovalo, že byste měl chybět dva až tři týdny, a nakonec jste byl mimo asi sedm týdnů.

Přiznávám, že jsme nečekali, že můj návrat bude trvat takhle dlouho. Měl jsem natažený postranní vaz v koleni. Na rezonanci nebylo vidět žádné poškození, ale dlouho mě to bolelo. A zabolí mě to i teď při špatném kopu. Kluci fyzioterapeuti mi říkali, že to u podobného zranění takhle bývá.

Foto: Vlastimil Vacek, Sport.cz

Tomáš Holeš ze Slavie během utkání ligové fáze Ligy mistrů proti Bodö/Glimt.

Musíte si tedy dávat víc pozor? Zvládnete dva zápasy krátce za sebou?

V tomto směru je vše bez problémů. Bolest je čistě při kopu, ale koleno se hned vrátí do stavu, který je v pohodě. Jsem zdravý a určitě zvládnu dva zápasy za sebou.

Při vašem zranění vyletěli jiní hráči, především Štěpán Chaloupek. Co říkáte jeho progresu?

Kluci to měli těžké, Tomáš Vlček a Štěpán Chaloupek začali hrát a týmu se v tu chvíli nedařilo tak, jak jsme chtěli. Oba to však zvládli skvěle, progres Štěpána je opravdu neuvěřitelný. Teď je vidět, jak si věří a jak jeho pozice v týmu zesílila. Psal jsem mu hned po zápase na Interu, že hrál výborně a že z něj mám radost, byť jsme tam prohráli 0:3. Je to mladý kluk. Je inteligentní, učil se a věděl, že si musí na šanci počkat. Když bude hrát takhle dál, myslím, že ve Slavii nezůstane dlouho.

Vy osobně na přestup do zahraničí ještě pomýšlíte?

Už ne, ta doba pominula. V březnu mi bude třiatřicet a budu spíš rád, když si udržím pozici ve Slavii. Chtěl bych tu být co nejdéle.

Obhajovat pozici teď není jednoduché, co? Vrátil jste se vy, Igoh Ogbu, všichni jste momentálně zdraví a máte dobrou formu.

Jo, máme přetlak. Před dvěma měsíci jsme neměli stopery, teď jich máme šest. Pro hráče, kteří nehrají, je to samozřejmě těžké. Každý by chtěl hrát. Ale konkurence nás zase posouvá. Cítíme, že nám někdo funí na záda. Víme, že když nám zápas nevyjde, může hrát příště někdo jiný. Tak to je. Myslím, že pro trenéry je fajn, že mohou vybírat.

A předpokládám, že v kabině se postaráte o to, aby vše fungovalo a nevznikalo napětí, že?

Stoprocentně. Kabina musí být zdravá, to je pro nás základ. Konkurence je velká, všichni ji cítí, ale nechceme vidět kyselé obličeje. Podívejte se třeba na Mojmíra Chytila. Má super vztah s Tomášem Chorým, a i když Mojma dlouho nehrál, tak není zapšklý. Pak nastoupí a předvádí výkony jako teď. Dává góly a je pro nás hrozně důležitý. Mým největším konkurentem je zase Tomáš Vlček, taky se navzájem hodně podporujeme. Tak by to mělo být.

Patříte i mezi důležité hráče národního týmu. Jak jste prožíval poslední reprezentační sraz, který vyvrcholil výhrou s Gibraltarem, ale zároveň i tím, že tým nešel po utkání poděkovat fanouškům v Olomouci? Chyběl jste kvůli zranění.

Na reprezentaci se mi nekouká dobře, když tam nejsem. Ale kluci zápasy zvládli, ten s Gibraltarem se opravdu povedl. Bohužel se vše zkazilo tou neděkovačkou. Všichni už ví, že to bylo nešťastné rozhodnutí. Myslím, že už se to nestane.

Předseda Slavie Jaroslav Tvrdík pak prohlásil, že s vámi a Lukášem Provodem o tom mluvil a že za vaší přítomnosti by se to nestalo.

Pan Tvrdík se mě na to ptal. Říkal jsem mu, že to nebylo dobré. Ale je těžké říkat, co by kdyby. Ničemu to nepomůže. Teď je potřeba, abychom se všichni semkli a mysleli na baráž. Šance dostat se na mistrovství světa je tady. Musíme udělat maximum.

Jak velká ta šance je? Nejprve hrajete doma proti Irsku, v případě postupu byste opět doma narazili buď na Dánsko, nebo Severní Makedonii.

Postup reálný je. Cesta by byla daleko složitější, kdybychom hráli venku. Domácí prostředí nám může pomoct. Soupeři jsou výborní, ale hraje se na jeden zápas a v něm se může stát cokoliv. Musíme si věřit a dát do toho všechno.

Zneklidňuje vás, že národní tým stále nemá trenéra, který ho povede v baráži?

Momentálně to tolik neřeším. Ve Slavii máme zápasy rychle za sebou a není moc prostor přemýšlet o reprezentaci. Ale není dobré, že reprezentace nemá trenéra, když se v březnu hraje baráž o mistrovství světa. Žádný hráč neví, co se bude dít a co má očekávat. Uvidíme.

Přemlouváte vašeho slávistického kouče Jindřicha Trpišovského?

Ne, ale on můj pohled zná.